Betlémy Třešť
TŘEŠŤ – MĚSTO BETLÉMŮ
„Páni, to je lidí!“ Stojíme (spíše mačkáme se) na dačickém vlakovém nádraží a vyčkáváme příjezd slavonického „Pendolína“. Naše grupa čítá 35 lidí – a to jsme se cestou ještě o několik kusů rozmnožili. Dalších asi 50 vyčkávajících turistů dává tušit, že ve vlaku bude boj o místa. Doufáme, že vlak nezavře dvířka dříve, než budou všichni uvnitř vagónu. Kolikátého že je? 27. prosince, půl deváté a deset minut k tomu.
A máme vyhráno – jedeme!!! Já mám sice strach, abych při prudším pohybu vlaku neskončila v cizí náruči, ale naštěstí ne dlouho. Vlak se ve Slaviboři vyprazdňuje a my usedáme, vyndáváme svačinu z batohu a snídáme.
Kluci zkouší novou neznámou technologii otevírání a zavírání vlakového WC. Jaké to je, když nepřijdete na to, že se stlačením jiného tlačítka uzamknete, se zeptejte Honzy Kotta, který v údivu zůstal stát s rozepnutým poklopcem čelem celému vagónu.
Když jsme dojeli do cíle určení, hned po vystoupení jsme se vyfotili – podle pana faráře prý proto, abychom věděli, kolik nás přijelo. A už se seznamujeme s našimi dvěma mladými průvodci, kteří nás ženou centrem města. Zřejmě proto, že jeden z nich si zapomněl doma bundu a byla mu zima. Vůbec nehleděli toho, že někteří se chtěli na zastávce občerstvit pro zahřátí, že někomu bylo pouze kolem čtvrtého roku života a někomu kolem šestaosmdesáti rokům. Ke cti všem našim účastníkům výletu je, že několikakilometrovou vycházku Třeští přežili bez újmy.
Již po několika návštěvách domácností jsme pochopili, proč je Třešť po právu nazývaná „městem betlémů“. Může se pochlubit lidovým řezbářstvím, jehož krásu lze obdivovat nejenom v muzeu, ale i v kostele sv. Kateřiny Sienské na náměstí a na 20 betlémů lze navštívit v třešťských domácnostech přímo u jejich tvůrců. Truhláři, tesaři, ale nakonec i ševci a krejčí - prostě lidé s výtvarným nadáním a šikovnýma rukama se učili jeden od druhého a začali vyřezávat figurky do betlémů. Nyní mají některé betlémy až 500 figurek a mnohá díla dosahují délky až
Zvláštní místo mezi třešťskými betlémy zaujímal pohyblivý betlém Adolfa Bumbálka, který nejen sám vyřezal celý betlém, ale zhotovil i pohyblivý mechanismus. Betlém se od smrti tvůrce (1953) nestaví. Zbytek tohoto zajímavého betlému - kovárnu s pracujícími kováři jsme sami na vlastní oči viděli v muzeu.
Fantazie betlemářů je však rozmanitá. V jednom z betlémů jsme mohli vidět živé rybičky, jinde autor vyřezal faktickou postavičku třeštickou Božku, kterou paní Suchá, která si ji velmi dobře pamatuje, ihned poznala. Jinde, v nočním betlémě, drží anděl stuhu s nápisem PRAVDA A LÁSKA ZVÍTĚZÍ a to pro lásku řezbáře k Václavu Havlovi. O třešťských betlémech by se dalo povídat ještě hodně dlouho, ale lepší bude, když si tam uděláte výlet a sami se podíváte. Stojí to za to. Betlémy jsou k vidění až do 2. února.
A my zmrzlí a hladoví jsme se přesunuli na faru, kde nás mile přivítali teplým čajem. Zakousli jsme svačiny, odpočinuli a vydali se na cestu zpět. Cestou jsme ještě shlédli betlémy v kostele sv. Martina a postavičky Svaté Rodiny v ulici Na Hrázi, které byly vyřezány během setkání řezbářů "Dřevořezání" v Třešti.