Montserrat u Cizkrajova
Poutě do svatyně Matky Boží Montserratské u Cizkrajova v roce 2015
- zalesněný kopec (562 m. n. m.) s poutním kostelem je od 2. pol. 17. stol. Nazýván Montserratem – podle slavného španělského poutního místa (národní svatyně katalánská) v bazilice španělského benediktinského kláštera na Montserratu (40 km SV od Barcelony). Do původní české osady Cizkrajov, založené pravděpodobně na přelomu 12. a 13. stol., byli přemyslovskými panovníky povoláni němečtí osadníci, vzniklo zde smíšené národnostní osídlení (v r. 1938 ¾ Němců). Obě národnosti však svorně uctívaly P. Marii Montserratskou.
Původní kaple na „moravském Montserratě“ byla postavena v r. 1651 rytířem Bartolomějem Tannzollem – Zillem, majitelem velkostatku v blízkém Bolíkově. Když byl raněn v jedné z bitev třicetileté války, přislíbil za své uzdravení vykonat pouť do španělského Montserratu. Tam v daleké cizině před sochou Matky Boží se rozhodl postavit doma kapli, do které umístil sochu zvanou La Morena – Černá (Nuestra Senora de Montserrate), která ikonograficky patří do skupiny P. Marie Trůnící. Kaple byla později rozšířena na velký poutní kostel (v letech 1712-1717), který se stal filiálním kostelem farního chrámu v Cizkrajově. Svažitý terén před kostelem byl vyrovnán a zajištěn opěrnou zdí se zaklenutou kaplí Božího hrobu. Vyúsťuje zde pramen dobré vody prýštící ze skály vedle hlavního oltáře, kde je zakrytý vstup o studánky.
Doba rozkvětu poutí trvala do doby vlády Josefa II., který dal r. 1785 Montserrat zbořit a materiál rozprodat. Nadšením věřících a prací jejich rukou povstal v letech 1858-65 z ruin nový kostel, jehož exteriér byl upraven novorománsky. Hlavní oltář zdobí původní polychromovaná socha P. Marie Montserratské z lipového dřeva, která sem byla přenesena z dočasného útočiště v cizkrajovském farním kostele. V postranních oltářních výklencích jsou sochy sv. Filipa a sv. Jakuba.