Jdi na obsah Jdi na menu
 


Safari

Člověk si řekne: ,,Víkend jako každý jiný!“ Ale ten, kdo byl tento víkend ve vesnici Hakunamatáta, vám určitě poví, že to nebyl víkend jako každý jiný. My všichni odvážní turisté jsme o víkendu 20. – 22. 6. 2008 navštívili Hakunamamámu, což je velice známý misionář. Můžete ho znát i jako velkého vydavatele. Teď má v plánu vydat VELKÝ ATLAS AFRICKÝCH MISIÍ. Začněme ale od začátku…
V pátek v 18:00 jsme dorazili do africké vesnice. Nalezli jsme tam jednu obrovskou chýši, kam se ubytovalo přesně sedm děvčat (Míša, Vendulka, Katka, Anetka, Nikolka, Hanička a Hanča) a přesně devět chlapců (Tomáš, Jarík, Vašík, Pája, Lukajda, Dominik, Sváťa, Míša a Patrik ), do té samé chýše se vešli i průvodci (Maruška, Zdeněk, Michal, Pepa a Lenka). Hned jak jsme se trochu zabydleli, přiběhl k nám Misionář s kusem mapy, kde chybělo pár států, a vysvětloval nám, co po nás vlastně chce. Co chtěl? Chtěl nám vysvětlit, co jsou to misie, a potom nás poprosil, zda mu můžeme pomoci s tím Atlasem. Ale jak? Jednoduché!! Prostě zjistíme, jak se jmenují ty státy na mapě, kde jsou otazníky. Otazníky znamenaly, že tam Hakunamamáma nikdy nebyl a neví, zda tam domorodci ví, co jsou to misie. Přikývli jsme, že pomůžeme. On slíbil, že až to všechno zjistíme, vrátí se. Musel se jít ponořit do modliteb, byl totiž v modlitebním skluzu… Jenže ono to zjišťování vůbec nebylo jednoduché. V Africe nás čekalo spoustu nástrah. První z nich byla večeře. No zkuste si uvařit v africké savaně jídlo!! Než najdete něco jako kotlík, něco jako špagety…!!! Než rozděláte oheň, je čas jít do postele. Ale špagety jsme uvařit zvládli a jak nám chutnaly.
Sobota byla mnohem zajímavější… Vstávání v Africe je velice náročné, není to žádné dlouhé válení v posteli. V 6:30 vstávat a už jsme vyráželi do nejbližší vesnice, kde nás naložila Hakunamaherka a vezla nás do chráněné přírodní rezervace Hakunamazoo. V Hakunamaherce to také nebyl žádný med, byla divoká a občas i kousla. I přesto jsme ale vyluštili křížovku, která nám prozradila, že zbytek cesty máme jít podle mapy. A-ha. Opět nic jednoduchého, protože jsme museli po cestě zvládnout další překážky. Vstup do ZOO. Sláva!!! Sláva!!! V Zoo už to byla pohádka. Takový odpočinek. Nejprve jsme podle latinských názvů vystavili některým exemplářům průkazy a potom zmrzlinka, cukrová vata, ledová tříšť, dětský koutek…no prostě každý si přišel na své…Po cestě zpět jsme stihli zasadit květinky na Sahaře a jednu masožravou přivézt panu faráři. Předali jsme mu ji v Oáze u žíznivého velblouda. V této oáze už delší dobu pan farář působí jako číšník u té nejvyšší palmy. Tam jsme se napojili a pokřtili rostlinku (Adélka). Do chýše jsme se dostali s vypětím všech sil. Ale odměna nás neminula. Za splněné úkoly jsme získali dílky do mapy, které jsme nalepili…až bude mapa hotová, tak k nám přeci přijde Hakunamamáma...ale na to v tu chvíli nikdo nemyslel, protože už během lepení se v chýši ozývalo: ,,Ááá cooo bude k véééčéééřii????“ Večeře byla výborná=špekáčky na africkém ohni. Ale ještě lepší byli ti pečení mouční hadi. To byla opravdu dobrůtka. Potom si jen tak hrajeme hry v džungli, chceme jít spát a ejhle!!! Někdo nám chybí!!! Kde je Dominik? V tu chvíli všichni mlčí a z dálky se ozývá křik, jakoby někdo dupal a zpíval u ohně. Musíme se tam jít podívat, co když se s Dominikem něco stalo… A taky že jo. Přiblížíme se opatrně ke světlu, je to oheň a u ohně leží svázaný Dominik a kolem něj poskakují dva lidožrouti. Křičí nesmyslné výrazy a chtějí Dominka sníst… Než stihneme zasáhnout, vřítí se mezi ně Misionář Hakunamamáma a už to jede: ,,No, co to tady děláte?? Copak tohle se dělá? Co jsme se to v náboženství učili?“ Je opravdu rozzlobený, copak tohle se dělá? Kluci divoši jsou najednou jak beránci. Hakunamamáma jim ještě stihne dát pár pohlavků a připomenout 11. přikázání, které zní: ,,NESEŽEREŠ BLIŽNÍHO SVÉHO“. Potom si je odvede pryč a zbytek řeší mezi šesti očima. My jsme rozvázali Dominika a dokonce jsme si ještě smlsli na tropickém ovoci, kterým byl obložen. Byl to náročný den a hurá na kutě.
Další den se pomalu musíme s Misionářem loučit, škoda, nikomu se nechce. Vyrazíme do džungle, bojujeme proti tygrům a opicím, ale opravdu už je vidět únava. Odpočineme si při vyrábění afrického bubínku a pak už nás čeká mše a výborný oběd. Když všichni jíme, vběhne zmatený Hakunamamáma, dáme mu mapu, on nám dá sladkou odměnu a běží vykonávat své povinnosti. My jsme spokojení, Hakunamamáma je spokojen. Kdo by nebyl... a pak už nastává balení… zametání…vytírání… loučení…
PS: Knihu VELKÝ ATLAS AFRICKÝCH MISIÍ, autor: Hakunamamáma žádejte v roce 2060 u Vašich knihkupců.